Jak jsme válčili na podzimkách v Janově

 /  Joska Marková

Blik. Baterka zlobí, pomrkává, svítí-nesvítí. Pod nohama tuším hromady žlutého a zeleného zvlhlého listí. ,,Pozor, pod listím jsou kameny.“ volá zepředu Míša. ,,Pozor, pod listím jsou kameny.“ posílám dál, dětem za sebou. Potácíme se s krosnami na zádech do kopce, cesta jako by nekončila… Konečně se nám před očima objevuje modrý hořec na zdi asociační chalupy, krosny ze zad dolů, děti zahnány vybalit si, objímáme kamna (Chvíli trvá, než se prastarý Janovský baráček vytopí).

Obraz druhý – Lije, provazce deště, rozostřené postavičky v barevných pláštěnkách a nepromokavých bundách. Uprostřed všech kaluží a mokré trávy se držíme za ramena/boky/kolena/hlavy/nosy/kotníky a tancujeme ,,Labada, labada, labaděnka“ přes déšť, odřená kolena a mokré snad všechny vrstvy oblečení se nedokážeme ubránit smíchu.

Obraz třetí – Devět hodin večer, za okny inkoustová tma. Kuře se chopil kytary, my vedoucí stojíme na jedné lavičce, děti naproti nám, za pochodu vymýšlíme jak ukázat že ,,tele hubou mele“ a ,,ten vepř, jako pepř“ (kdo poznal píseň ,,Když jsem já sloužil“?). Tancujeme jako o život, smějeme se, jsme tu všichni společně, opřeni jeden o druhého.

Obraz čtvrtý – odpoledne, sedím nahoře na gauči, ruce plné barevných papírků… Co chvíli přiběhne nějaké dítě a vychrlí ,,jednou  Kostitřas“ nebo ,,dvakrát Warfarout“ a vysype mi do klína čtyři až pět druhů přísad, rychle kontroluji, podávám požadovaný papírek – lék. Ostatní děti stojí ve frontě u Bíbuš a střídavě dřepují, aby si mohly vydělat trochu herních peněz. Skoro cítíte tu energii ve vzduchu, všichni se snaží co nejvíce pomoci svému družstvu i s přibývajícím časem děti pořád běhají, dřepují a chodí  na ochutnávko – očuchávky do kuchyně.

A netkví smysl věci právě v těchhle okamžicích? V tom, že jsme tu jeden pro druhého, že kdykoliv zakopnete, tak se nastaví deset rukou, aby vám pomohly. V tom, že si večer společně čteme pohádky na dobrou noc, a Ondra s Kuřetem večer broukají mravenčí ukolébavku.  V tom, že sdílíme jak obrovské množství smíchu, tak nějakou zkušenost s věcmi, které jsou důležité pro schopnost odpovědně žít v tomhle světě.

Jo, celosvětový mír a chleba se salámem, prosím!

A fotografie z podzimek jsou v naší fotogalerii :)

Joska

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*