Jak viděl LTŠ ve Sloupu Fífa?

 /  webmaster

Další vzpomínky na LTŠku ve Sloupu jsou na světě. Jejich autorem je tentokrát druhý Staňák, který měl tu čest nás na LTŠ reprezentovat. Fífa zavzpomínal docela dopodrobna a je to moc zajímavé čtení, tak hurááá do toho…

V neděli 18. srpna jsem se já Fífa se Zbynďou před polednem sešli na Masarykově autobusovém nádraží, abychom vyrazili autobusem na letní táborovou školu do Sloupu v Čechách.

Na asociační chalupu jsme dorazili skoro jako poslední a tak cca za půl hodiny, kdy již všichni dorazili, jsme se sesedli, abychom si řekli pár slov na uvítanou a zahájili akci první hrou. Rozdělili jsme se do skupinek po čtyřech lidech tak, aby v každé skupině nebyl nikdo ze stejného oddílu a začali jsme velkou celovečerní šifrovací hrou. Měli jsme za úkol vyluštit sedm šifer, kdy každá šifra odkázala na nějaké místo v okolí Sloupu, kde se nacházela další šifra. Postupně jsme takto došli až k chalupě, kde se nacházela poslední šifra.

Když jsme se se Zbynďou dozvěděli, že budeme hrát šifrovací hru, říkali jsme si „jó to zmáknem na to jsme přeci zvyklí“, ale opak byl pravdou. Šifry nám byli, až na výjimky, tak trochu cizí. Bylo to něco úplně jiného, než jsme kdy luštili v oddíle. K rozluštění šifer bylo zapotřebí znalost zeměpisu, zvídavost, použití logiky, a taky mít smártfouna s wifinou.

Na konec této hry bych snad už jen dodal, že trvala 6-7 hodin (jak komu) a končilo se v 11 hodin večer.

Druhý den jsme věnovali seznamování a začali jsme rovnou po snídani, kdy jsme se sešli na hřišti a hráli hry na zapamatování si jmen. Házeli jsme si míčkem a říkali si u toho jména, spojovali se jména s vlastnostmi, poznávali se podle hlasu a jako vyvrcholení, seřazovali jsme se bez mluvení na položeném kmeni stromu představující most, přes který se musíme dostat. Po sváče jsme se sešli ve společenské místnosti a ve dvojicích jsme si navzájem vyměnili své základní informace o sobě, jeden druhého nakreslil a pak se představovali. Své portréty jsme pak použili jako profilové fotky na námi vytvořené papírové fejsbůkové zdi.

Po obídku, když už jsme se všichni jakžtakž znali, jsme se opět sešli ve společenské místnosti a začala první přednáška na téma „hra“. Řekli jsme si co to hra vlastně je, co je jejím cílem, čemu předejít, jak hry vymýšlet apod. Samozřejmě jsme si jich taky pár zahráli. Večer jsme hráli deskovky zatímco se tiskli naše zpěvníky, abychom si mohli společně zahrát a zazpívat.

Třetí den jsme začali dopolední přednáškou o psychologii. Řekli jsme si něco o inteligenci, jak řešit prohřešky mezi dětmi, jak trestat apod.

Odpoledne pak přijeli „indiáni“ neboli Aleš (Ondrův šéf) coby Tokaheya, a jeho parťák, jehož jméno mi uniká. Učili jsme se rozdělávat oheň pomocí klacíků a křesadel, naučili jsme se správně stavět týpí a v něm jsme si pak vyprávěli o woodcraftingu, co je takový styl života po indiánsku.

Čtvrtý den jsme absolvovali dopolední přednášku s právničkou o bezpečnosti při práci s dětmi, kdy jsme si zinscenovali takový menší soud. Bavili jsme se o různých nebezpečích, které hrozí dětem, ale i vedoucím atd…

Další částí dopoledního programu byla orientace v mapě. Řekli jsme si jak je co na mapách značeno apod. A probrali jsme také bezpečnost a zásady orientačního běhu, který jsme hned ještě před obědem absolvovali.

Vyrazili jsme proto na místo, odkud jsme v půl minutových intervalech vybíhali na trasu. Museli jsme proběhnout kolik jen bylo možné kontrolních bodů a pak se vrátit do chalupy. Na celou hru jsme však měli časový limit dvě hodiny. Kdo nestihl, byl bodově penalizován. A ač se to zdá nemožné, po mé zkušenosti s orienťákem na Polaně, jsem se stal vítězem a jako druhý doběhl i druhý staňák Zbynďa.

Po obědě jsme si povídali o focení, jak je důležité, abyste se na fotkách usmívali, protože fotky jsou pak vizitka celého oddílu. Probrali jsme i jak správně fotit, jak foťák ovládat, co fotit, odkud fotit a spoustu dalších zajímavých informací o focení.

Abychom si focení zkusili také v praxi, vydali jsme se po skupinkách do města za účelem nafotit libovolný příběh klobouku a následně večer sestříhat pořízené fotky ve video.

Pátý den jsme, po jako vždy skvělé snídani, měli přednášku na téma etapové hry. Dozvěděli jsme se, jak je důležité hru uvést, jak ji vymyslet, jak shánět materiály na hru, atd. Přednášku jsme si samozřejmě zpestřili i nějakými hrami jako například bitva s ponožkovými koulemi.

Před obědem za námi přijelo pár lidí ze skauta a jeden z nich byl militarista a tvrdil, že přivezl zbraně a jestli si chceme zastřílet. Všichni jsme chtěli. Šli jsme tedy do auta pomoct s vynošením beden se zbraněmi a municí. A když jsme otevřeli krabice, byli jsme ohromeni. Militarista přivezl praky. Nikdo z nás takový džouk nečekal. Po krátké bitvě s praky a korkovými špunty jsme se věnovali přednášce o první pomoci.

Po obídku jsme si nasbírané vědomosti ze zdravovědy vyzkoušeli v praxi. Několik vedoucích si vyrobilo umělé rány, krvácení, zlomeniny, pohmožděniny atd. a my jsme museli předvést rychlou akci jako ve skutečnosti. Večer jsme zavítali do České Lípy, kde jsme si zahráli, pro nás již tradiční hru, vyzvědače.

Šestý den jsme se dopoledne věnovali komunikaci a to hlavně neverbální. Dozvěděli jsme se o řeči těla, o podávání ruky atp.

Následně jsme šli do lesa, kde jsme si vyzkoušeli chození po slack lajně asi ve třech metrech nad zemí, šplhaní po laně a jištění. Večer jsme hráli na kytaru a zpívali.

Poslední den v pátek jsme dopoledne balili, a uklízeli chatu a dřevo. Odjeli jsme kolem poledne autobusem zpět do Prahy. Týden jsme si parádně užili. Nyní jsme o hodně chytřejší a o trochu širší a to jen díky skvělým vedoucím a skvělé kuchařce.

Fífa

{jcomments on}

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*