Temné uličky, Mladá Boleslav, hromada tomíků … aneb Vyzvědači 2013

Byl chladný podzimní večer, když jsem se plížil mezi stěnami domů temnou uličkou na nepřátelském území s obavami, že narazím na protivníka a budu nucen zběsile utíkat skrz město, aniž by mě kdokoli z protivníků dopadl. Koukám do mapy. Ze splývajících barev území na bílém papíře luštím, kde že to vlastně jsem. Ha jsem na území zelených. Na druhé straně mapy než mám svůj štáb. Jsem schovaný mezi stromky malého parčíku, ponořen do tmy stínů mezi stromy a koukám na malý dvorek za zdí pode mnou, před kterým je až nápadně rušno.

Lezu tedy přes zeď, abych zkusil štěstí a odhalil človíčka s čepicí složenou z novin. Ano viděl jsem ho a bohužel spatřen skáču ze zdi a utíkám zpět na své území. Byl jsem v pasti. Obklíčili mě ze všech stran. Neměl jsem šanci, ale i přes to jsem se pokusil proklouznout mezi protivníky, ale marně. Chytili mě a já musel zapomenout na místo, kde jsem viděl štábmistra.

Toť jen malá emocionální ukázka z letošní, již tradiční, akce „Vyzvědači v temných uličkách“, která letos proběhla v Mladé Boleslavi.

Letos jsme, ostatně jako každý rok, jeli s obrovským nadšením a plánem umístit se na prvním místě a zmocnit se tak i věhlasné větve, po které touží snad každý nadšený tomík.

V pátek 8.11 jsme tedy vyrazili do města proslulého českou automobilkou Škoda. Ubytovali jsme se tradičně v místní škole spolu se všemi soutěžícími oddíly. Večer nás Tomek Dakota zasvětil do letošních plánů a vybarvovali jsme mapky. Nejprve jsme půl hodiny čekali, než se nám nějaká mapka vůbec dostala do ruky a pak jsme je asi hodinu vybarvovali. No povím vám, byla to hrůza, ale jsou i horší věci. „Třeba to čekání než se vám zkompiluje program na počítači“ jak pravil jeden náš spoluvymalovávač. Druhého dne dopoledne jsme se šli podívat na své území, abychom si vybrali místo pro štáb a vymysleli záludné otázky. Jelikož jsme byli rozdělení na dva týmy a to na starší a mladší, museli jsme se rozdělit a jít každý jinam.

Jsou dvě hodiny a konečně je to tady! První skupina vyráží do boje, zatímco druhá skupina si jde v klídku na věž a pak do cukrárny. Po skončení hry prvních skupin, jsme se s mladšími sešli před školou a líčili nám, jak to bylo super. Měli jsme teď dvě hodinky pauzu a tak jsme se psychicky připravovali v tělocvičně na večerní hru pro starší.

Nutno podotknout, že jsme se naučili novou bezvadnou hru, která by mohla řešit vztahové problémy mezi jedinci přibližně stejného věku a síly. Hra má název „Kanada“ a hraje se s koženým provazem, kdy protivníci drží provaz napnutý mezi sebou a posílají si smrtící smyčky, pomocí kterých se snaží donutit protivníka pustit provaz. Ale zpátky k Vyzvědačům…

Je šest hodin a na řadu přicházíme my starší, odhodlaní všem natrhnout trenky. Jaké to bylo překvapení když jsme se při vyhlášení dozvěděli … že jsme sedmí. Avšak naděje umírá poslední a tak jsme doufali v naše družstvo mladších. A huráá umístili se na druhém místě hned za Veverkama z Brandýsa.

Bylo to úžasný a všechny nás to mile překvapilo. Příští rok to zvládneme ještě líp a byl by v tom čert (nebo nějaké jiné družstvo) kdybychom se příští rok neumístili mezi prvními.

Fífa Kulhánek od Staňáků

{jcomments on}