Trosky z nás neudělaly trosky aneb Staňáci a jejich 72 hodin

 /  Ondra Šejtka

Projekt 72 hodin pro nás znamená již jistou tradici. Do této dobrovolnické akce jsme se zapojili letos již po šesté. Posledních 5 let jsme pomáhali s úklidem v mateřské školce u Bouchy, ale pro letošek jsme se museli bohužel omluvit. Čekalo nás totiž něco jiného. Díky spolupráci s Národním památkovým ústavem byla letos jedinečná možnost pomoci některé z českých památek a užít si jí tak i po zavíračce…

A tak jsme si vybrali zříceninu hradu Trosky v Českém ráji. Jednak to bylo pro nás z Prahy dostupné místo a také jsme chtěli pomoci tomuto legendárnímu místu. Na celé akci bylo zajímavé také to, že jsme nocovali na základce v Rovensku pod Troskami – na stejném místě, kde jsme před 11 lety byli na naší první oddílové víkendovce.

Do účasti jsme hecovali nejen staňáky, ale také jejich rodiče a ti se nezalekli a několik z nich dorazilo. Radek Lacman a Jarda Vavrinec s námi vydrželi dokonce celý víkend, a další pak dorazili pomáhat během soboty. Díky tedy patří ještě Janě Markové s Tomem a Terkou, Martině Jánské s Ježkem, Laurinkou a Jáchymem, panu Blahovi a paní Blahové.

 

S kastelánem Trosek jsme se dohodli, že vyčistíme okolní les od popadaných větví a tak jsme se pustili do díla. Po prvotním nadšení z práce jsme brzy pochopili, že sbírání větviček tloušťky cca 2 centimetrů není žádná výzva a tak jsme si práci upravili a z lesa jsme začali tahat větve a klády opravdu obří. Sem tam nějaký odpadek a jinak větve, klády, dříví… šlo to jako po másle.

Staňáci kupodivu vydrřeli makat opravdu dlouho, no vlastně až do oběda. Kačka uvařila na hradě gulášovku, odehnala turisty, kteří si polévku chtěli koupit a my se tak mohli najíst. Bylo to fajn, hrad je vážně kouzelný a malebný. Druhá část odpoledne byla ve znamení úklidu druhého svahu a tahání ještě větších klacků, ježdění po zadku z kopce a poslouchání pochvalných řečí od kolemjdoucích turistů – mnohdy i v cizím jazyce (ten den se na hradě otočilo 850! návštěvníků).

 

No a potom! Ve čtyři pan kastelán hrad uzavřel a my ho měli jen pro sebe. Ukázal nám každé zákoutí, řekl nám jako s hradem bylo v historii, jak dnes a jak to s ním snad bude v budoucnu. Bylo parádní počasí a výhledy byly kouzelné. Když se začalo stmívat, celý hrad měl zvláštní atmosféru, plápolající oheň házel zajímavé stíny … no romantika. Stejnou romantikou pak byly i pečené buřtíky a několik písniček na kytaru.

Připočteme-li k tomu ještě živý telefonát do rádia Junior přímo z hradu, kde jsem se Zuzkou říkal, jak se na hradě máme a reportáž do Zpráviček ČT :D, kterou namluvila Bára a v pondělí jí odvysílali, bylo to skvělé!

Neděle pak byla jako stvořená na malou procházku po okolí a pouštění draků při bezvětří. Byl to podzimní víkend, jak má být a jedinou kaňkou na něm bylo to, že jsme nakonec na hradě nepřespali. To ale napravíme příště! Je to velká výzva!

A nakonec je ještě třeba jmenovat staňáky, kteří přiložili ruku k dílu, byli to tito hrdinové: Týna, Bára, Barča, Emča, Zuzka, Jarda, Denis, Vladko, Daník, Ráďa, Vojtík, Kubík a Terezka, kteří byli mocně podporováni Kačkou, Ondrou, Mícou, Míšou a Honzou.

Fotografie z výletu naleznete ve fotogalerii na:

Zde je odkaz na reportáž o 72 hodinách v rádiu Junior a v čase 30:06 náš telefonát:

Ve Zprávičkách z 16.10. je kus reportáže od Báry:

Ondra

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*